Kdo jsem

Moje fotka
Jedlí, Zábřeh na Moravě, Severní Morava, Czechia
Lidičkové milí, vítám Vás ve svém blogu, který vznikl z touhy sdílet s vámi své malé i velké radosti, z touhy mít jakýsi svůj soukromý archiv ... Jmenuji se Dana, spousta z vás mě zná ale pod nickem jedelanka... Už jako malá jsem stále něco musela tvořit rukama, tvoření je mojí nedílnou součástí... je pro mě obrovským relaxem, do něho vkládám sny, touhy, naději... Co mám ráda? Mám ráda upřímné lidi, důvěru, smích, harmonii, partnerské souznění. Nejvíc ale miluji své dva kloučky a manžela... Mám velmi ráda slunce, toulky krajem s rodinou a naší psí slečnou Brixie. V co věřím? Věřím v lásku, ve světlo, v anděle, v Boha... coby nekonečný zdroj naděje... Co ráda dělám? Nejvíce se věnuji drátování, kterému jsem propadla na mateřské, tedy je to již 4. rok... Byla jsem naprostý laik, tedy vnímám to jako dar a snažím se z něj ukrajovat i Vám... Ráda také zahradničím, dokončila jsem si zahradnickou školu, tak občas tvořím i návrhy zahrad. Svojí profesí jsem ekonomka, tuto práci mám také moc ráda, avšak k plnému naplnění potřebuji ruční tvorbu... Ráda šiju, toulám se krajem a sbírám dary, které příroda již odložila...

středa 28. prosince 2011

Mísy, které mám moc ráda...

Od začátku své drátenické tvorby tvořím mísy, kterých je ve světě už velká spousta a já jsem moc ráda, když se mi lidičky vrací, kdo tvoříte, asi znáte ten hřejivý pocit... mám je ráda, každá je jiná, nová, kdo si koupíte mísu ode mne, nenajdete ve světě stejnou... každá placka, mísa je pro mě výzvou, co z ní já a drát dokážeme vytvořit... Tak se jukněte ať už pro inspiraci, potěchu oka... některé fotečky jsou už staré, tedy mísy, které jsou dávno pryč, jiné jsou stále v mém obchůdku na fler...
Jako novinku jsem před vánocemi dala tuto mísu na noze, která je úžasná a velmi praktická tam, kde je málo místa.... Je jak jinak, od Lenky (nejde), se kterou spolupracuji již delší dobu a její keramiku najdete v mých drátech v mnohých výrobcích... od věšáčků po adventní svícny... miluji její čistou jednoduchou keramiku...


říkám ji "zasněžená krajina"...




















Poklopy, které vyrábím jsou krásným a stylovým doplňkem kuchyně či jiné části domu... jdou použít na podtácek se svíčkou, kdy pak poklop krásné stíny dělá, je krásný na mísu s jablky, na květinu jako třebas břečťan... Může být ale také úžasným stínidlem po mém malém zásahu... tedy originální světlo, které sladíte s mísou či jinými doplňky...












"Kytka" je mým posledním letošním počinem mezi mísami, je také novinkou... mám z ní velkou radost, je úžasná, jemná, něžná, pevná, dekorační, ať v ní něco máte či ne... No, možná si ji i nechám:-))))) Mějte krásné dny, vaše danka-jedelanka
PF 2012

Vánoce miluji, moc jsem se na ně těšila, až splním přání mnoha lidiček, co do mne vložili svoji důvěru, až budu s klukama moci péct a do světel svíčky se dívat, po procházkách chodit, sněhem se bořit, s klukama bobovat... splnilo se mi to, dokonce jsme stihli už i boby rozbít, když jsem s Vitouškem jeli spolu:-)))))

středa 30. listopadu 2011

Přitoulánek ...

Před 14-ti dny jsem vypravovala kloučky do školky a najednou slyším mňaučení... ohlídnu se a u nás před plotem malé, zmrzlé, černé koťátko... no nedokázala jsem je tam nechat, ačkoli vím, že naše psí slečna kočky nesnáší... koťátko jsem vzala, dala do tepla, mělo průjem, neb v tak krátkém čase přijít o mámu, sourozence, být v zimě a bez jídla... Štěstí, že to přežilo... No a přišlo k nám.
Já kočičky vždy milovala, jako malé mi říkali "kočičí máma", měla jsem kolem sebe spoustu koček a byla jsem šťastná, starala se o ně... naplňovalo to moji duši...
Manžel k mému úžasu mu hned udělal pelíšek a souhlasil s tím, že zůstane, že mu zkusíme zachránit život.... dnes si náš Čertík-Pepik lítá, už si i hraje, což ze začátku vůbec, byl smutný... nikdy by mě nenapadlo, že i koťátko může být smutné, ale na tomhle to bylo víc než patrné. Dnes je naočkovaný, odčervený a kluci si s ním hrají, jen nevím, jak to bude dál...
Bojím se, že jednoho dne se s naší Brixie potkají a bude zle. Dáváme je k sobě už nyní, ale vždy jen Brixie začnou nezřízeně klapat zuby, prostě to nedává.
Máme ho rádi, je to milý kocourek, co pořád hledá společnost... pořád si chce hrát, zkrátka a dobře myslím, že ho začal život bavit:-))) A proto, že už má v očkách čertíky, barvu černou, říkáme mu Čertík. Kluci chtěli ještě uhlík, další Pepík...:-)
Tak moc přemýšlím, zda nedát koťátko někomu, kdo ho bude mít rád a nebude se muset bát....

pondělí 28. listopadu 2011

Advent u nás...

Čas běží a je tu advent, období, které mám moc ráda a čím jsem starší, tím více si jej užívám.... Je to tím, že jsem starší? Je to tím, že jsem máma a mám kloučky? Tak i tak, užívám si je, ačkoli domácnost málo o vánocích ještě ví... uklízím průběžně, ale kluci stíhají stírat stopy mého snažení. Dělám drátované dekorace, zdobím spousty domácností... a moc moc ráda.

Měla jsem velkou radost, že jsem vytvořila i sobě adventní věnec, takový, který jsem vymyslela loni poprvé a letos jsem se na něj opět těšila, nemám potřebu změny....

Věnec je nadčasový, nemusí být jen vánoční, stačí si jej dozdobit podle období, chuti, nálady, příležitosti....


Moc ráda tvořím i andílky, ale to ti z vás, které mě znáte, už víte... Jsou to milé éterické bytosti, které k nám chodí ve spánku, střeží naše kroky, naše dny,....život. Sama na anděle věřím, a tak je s láskou tvořím....





A něco málo z adventní nálady u nás.... tato mísa je mým nápadem, mám ji moc ráda... je použitelná na spoustu způsobů, tady jedna inspirační vánoční...








Dnes holky jsem grogy, zítra, tedy snad to stihnu, se s vámi ráda podělím o to, co je nového u nás, co advent přinesl... krásnou dobrou noc, Danča-jedelanka