Kdo jsem

Moje fotka
Jedlí, Zábřeh na Moravě, Severní Morava, Czechia
Lidičkové milí, vítám Vás ve svém blogu, který vznikl z touhy sdílet s vámi své malé i velké radosti, z touhy mít jakýsi svůj soukromý archiv ... Jmenuji se Dana, spousta z vás mě zná ale pod nickem jedelanka... Už jako malá jsem stále něco musela tvořit rukama, tvoření je mojí nedílnou součástí... je pro mě obrovským relaxem, do něho vkládám sny, touhy, naději... Co mám ráda? Mám ráda upřímné lidi, důvěru, smích, harmonii, partnerské souznění. Nejvíc ale miluji své dva kloučky a manžela... Mám velmi ráda slunce, toulky krajem s rodinou a naší psí slečnou Brixie. V co věřím? Věřím v lásku, ve světlo, v anděle, v Boha... coby nekonečný zdroj naděje... Co ráda dělám? Nejvíce se věnuji drátování, kterému jsem propadla na mateřské, tedy je to již 4. rok... Byla jsem naprostý laik, tedy vnímám to jako dar a snažím se z něj ukrajovat i Vám... Ráda také zahradničím, dokončila jsem si zahradnickou školu, tak občas tvořím i návrhy zahrad. Svojí profesí jsem ekonomka, tuto práci mám také moc ráda, avšak k plnému naplnění potřebuji ruční tvorbu... Ráda šiju, toulám se krajem a sbírám dary, které příroda již odložila...

čtvrtek 4. srpna 2011

Jak šel čas....

Původně jsem pracovala v obýváku, měla jsem koutek za "pecí", ve skutečnosti krb s lehací částí... mám ten koutek moc ráda... Chtěli jsme skutečnou pec, ale finanční důvody nedovolily, tak jsme si sami vymysleli tuto... a hřeje...
Postupně jak jsem se roztahovala po domě, všichni skákali přes dráty... což o to, kloučkům to nevadilo, ale manžel pravil, že až se jednou probudí opletený v drátu, vůbec se nebude divit... Nuže, usoudila jsem, že to chce pracovnu. A jelikož náž dům je spíš hradem, bylo kde... moc jsem toužila mít ji ve starém stylu, neb to mě inspiruje velmi... tam já hledám ... zadívám se dlouze na truhlu, kredenc... takhle vypadala dílnička ze záčátku, dnes už zase podobu změnila, ale to třeba příště.... a...
Když vypadala moje pracovna takhle, začala jsem dekorovat a chyběly mi hodiny... opět mě žádné nijak neoslovily... a manžel jen tak prohodil "si je udrátuj".... no ani asi sám netušil, jaká to byla výzva... A brzy tu byly první vlaštovky, zcela první hodiny, ty do mé pracovny, vypadaly takto...
A už to šlo a mě to moc moc bavilo.... vyráběla jsem je asi rok a přišlo v listopadu 2010 pozvání do pořadu Rady ptáka loskutáka, zda bych nepředstavila tyto své autorské hodiny... neb musím říct, do té doby takové hodiny trh neznal. Napsala jsem i blog o hodinách, najdete ho pod ikonkou "drátované hodiny".

Žádné komentáře:

Okomentovat